neděle 2. května 2010

UFO: Enemy Unknown – klasika která nerezaví

Publisictika on-line VII.: 8. týden

„Komandér Vladimir Romanov opatrně vchází do mimozemské základny plné sektoidů a chrysalisků. Agentům Xcomu se podařilo nalézt podzemní základnu vetřelců na Marsu v srpnu roku 2001. Po zajmutí mutonského velitele, navigátora a komandéra sektoidů a po náročném výzkumu nové lodi Avenger se komandér Romanov vydal spolu s několika vojáky Xcomu do srdce vetřelců, aby je zničili jednou pro vždy.“

Tento příběh začal v roce 1994, kdy vyšla hra UFO: Enemy Unknown, a pokračuje dodnes. Před pouhými sedmnácti lety byly ale hry naprosto odlišné, než jak tomu je v třetím tisíciletí. Dnes se vám komerční hra prakticky sama podbízí a nechává vás si hrát a hlavně vyhrát. Pamatuji si, jakou atmosféru mělo UFO v době, kdy mladou generací hráčů kolovaly hry na disketách... mít takový Dungeon Master nebo Dune 2 v originále, to bylo skoro něco posvátného. Atmosféra hry UFO vynikala tajemnem a strašidelně neznámým střetem s mimozemskou civilizací. A hlavně, jako hráč jste nic nedostali zadarmo, a i na nejlehčí obtížnost jste museli všechno vyrvat z pracek krajně nepřátelských marťanů. Žádný tutoriál, žádné rady, žádné zkušební mise, rovnou vás hodí do základny a vy musíte ochránit celou planetu. Než pořádně zjistíte, jak sestřelovat nepřátelská ufa, co vyzkoumat nejdřív nebo jak vycvičit schopné vojáky, vetřelci vám terorizují Berlín a zároveň unáší lidi ze severní Afriky, Čína vám nezaplatí příspěvky a nakonec vám napadnou jednu ze základen v Evropě. Pro dnešního mladého hráče je to prakticky nehratelný hard-core.

V době kdy jsem se poprvé s „ufem“ setkal poprvé jsem ho prakticky nehrál, pouze sledoval, jak hraje někdo jiný. Nikdo koho jsem znal UFO nikdy nedohrál, pouze otec jednoho spolužáka, který neuměl na počítači ani překopírovat soubor (v době DOSu) na disk, ale UFO dohrával několikrát do roka.

UFO má obrovskou výhodu v tom, že je komplexní, generativní a hlavně variabilní. Každý průchod hrou je jiný, a také můžete hrát na mnoho různých způsobů. Budete získávat peníze na obranu Země ze sestřelených talířů nebo budete vyrábět mimozemské technologie a ty prodávat? Volba je jenom na vás, jako prakticky všechno v celé hře. UFO je strategickou a taktickou hrou vysokého kalibru. Hra je rozdělena na dvě odlišené části, v té první vidíte celou planetu, snažíte se sestřelit nepřátelské lodě, stavíte základny a zkoumáte nové technologie. V druhé části - to pak UFO nabírá na zlověstné atmosféře – přistáváte na různých místech planety a bojujete proti vetřelcům.

Před pár dny jsem objevil fenomén hráčské kultury LP (od anglického Let's Play). Jsou to dlouhá videa rozdělená na desítky částí a uploadnutá na video-servery, ve kterých hráč před očima diváků dohraje celou hru a doplňuje to svým komentářem. A tak jsem po dlouhé době viděl, jak někdo zkušenější odkrývá taje této staré klasiky a po několika zhlédnutých videích, dvou stránek s poznámkami a po čtyřech probděných nocí jsem UFO poprvé v životě dohrál do zdárného konce.

A vám doporučuji to samé, je to klenot! Minimálně se podívejte na ona LP videa!

Zajímavé odkazy:
- kanál uživatele Necroscope86, téměř 12 hodin LP ze hry UFO:EU.
- archiv videí typu LP.